163. Jako jarní vánek, zahrává-li

Jako jarní vánek, zahrává-li

pod večer si listím vonné lípy,

jejíž květy celuje a z dalných

krajin podivné jim šepce báje,

tak že umlknuvše naslouchají

švitořiví pěvci opeřenci,

hosté lípy staré, nocující

rádi pod ochrannou její střechou:

tak ať klidně Tobě plynou dnové

stáří Tvého, prosti chmurných bouří,

rovnajíce ladnému se jaru,

jehož květy – pamět dobrých činů,

jehož slunce – láska dobrých lidí,

jehož písně – naše Tobě přání,

bysi v zdraví květla, jak ta lípa,

v středu vnoučat – zpěvné družiny.