164. Hvězdy lejí blahosnivé šero,

Hvězdy lejí blahosnivé šero,

Větérkové hrají hudebně,

A tam vzchází lůna tužebně,

Jak se labuť spouští na jezero.

Taká slast jme tvorstvo převeškero,

Že si vede zcela svadebně;

Strojíť celý kraj se družebně

Pro tvou svadbu, milovaná dcero!

Leč zda právem takto tebe zovu?

Co tvá máť, má sestra, dřímá v rovu,

Nosím pro tě blahost toho hesla.

Ba se k vyšší pro tě hlásím chvále;

Devět lun máť pod srdcem tě nesla,

Já tě v srdci nosím neustále.