165. Pojdiž matko! Dcera tvá se vdává,

Pojdiž matko! Dcera tvá se vdává,

S nebes komnat sejdiž k dceři dolů,

Oslav den ten, oslav s námi spolu,

Sbor náš vroucně Tebe očekává.

A ty nejdeš! Věčné sudby správa

Nedá tobě ku tvých přátel kolu,

Zanecháváš našemu nás bolu,

Jímž se jedním kalí dnešní sláva.

Předceť láska všechen prostor ničí,

A i z dály radostí se žičí,

Jak by při tom byla v živém těle.

Zefyr vane, sladká vůně dýše;

Tvůj-li posel jest to s nebes říše,

Čili tys to, tys to sama cele?