165. Tam plaje záře nebeská,

Tam plaje záře nebeská,

Hle jak jí hora poleská,

Zde v úvale jen mhly se strou,

A vůkol kryjí půdu tmou.

Ta pak jest zloba osudu,

Že zář má za klam přeludu,

Kdo za života trvale

Jen v temném bývá úvale.