166. Pryč odcházíš ze vlastenských břehů,

Pryč odcházíš ze vlastenských břehů,

Vichor zuří silou přestrohou

A zlou půtku vede s oblohou,

Ty předc jdeš i za těch hrozných sněhů.

Takto-liž ty útlou naši něhu

Odplacuješ vzdorou nebohou?

Otec, sestra, bratři nemohou

Zadržeť tě v rychlém od nás běhu?

Svítí ovšem tobě slunko leskno,

Všady perly tvoří pro tebe,

Avšak bude tebe předce teskno.

S vesnou mladou zima krutě sočí,

Sněhy tají vedrem od nebe;

Netekou-liž řeky to z tvých očí?