167. V bouři vlun a sardcotrápných citů

V bouři vlun a sardcotrápných citů

K výspě Rygenské loď přiběží,

Kde už na protějším zábřeží

čekal na nás běloň Svantovítů;

Ozdoben byl bleskem drahých krytů,

Zlatým sedlem, svilnou otěží,

Když nás uzřel, hřivu naježí,

Nohou dupá, jako břinkot štítů:

Milek, lokaj, rukou uzdu lapil

Zninoha hned toho pyšného,

I já v střemen vstoupiti sem kvapil;

A tak v klusu, pelní zvědavosti,

Ostrova sme toho celého

Ohlédali vzácné pamatnosti.