167. Znášli skrytý přetajemný tepot

Znášli skrytý přetajemný tepot

V člověckého těla zátiší?

Zvuku jeho ucho neslyší,

An jde jak chod duchů jeho šepot.

Když jest ňádro jato vnadou lepot,

Tep se prudším chodem odliší,

Prudkostí pak proudí nejvyšší,

V útrobách když vášeň zbouzí třepot.

Takto v lidstvu o Bohu tkví věst,

Darů Božích nejvzácnější tresť;

Druhdy tuchne, že jí slyšet sotva.

Leč jest věčná spásy lidské kotva,

A když bouře v lidských ňádrách hřímá,

Hlas té věsti nejspasněj se vnímá.