169. Muže znám – to anjel prostý vrásky,

Muže znám – to anjel prostý vrásky,

Duše jeho rovna jezeru,

Když se nachem leskne k večeru

A lesk ten jest oblesk boholásky.

Skvost jej zdobí velekněžské pásky,

V přebohatém Christus rozměru

Vylil na něj milost veškeru,

I jdou z něho stále veleb hlásky.

Lásku napsal na svou korouhev,

Lásku Páně všady hlásal v jev,

Ducha stále v Božím světle koupal.

V zemské lány duchem zřídka stoupal;

V hrudi sad má, z tad dme Bohu vůně,

A jak zde kdys, bydlí Christu v lůně.