17 A pak Jsi přišel, u mých dveří stanul:

A pak Jsi přišel, u mých dveří stanul:

„Zda vstoupit smím?“ hlas Tvůj se něžně ptal,

mou ruku zlíbal Jsi – vzduch oknem kanul

a vůní z moře tvář nám ovíval.

A ke mně used' Jsi – a zrak Tvůj vzplanul,

když z Homera Jsi verš mi předčítal,

v mé mysli obraz – čárný přelud tanul,

z vln ostrov zdvih' se, štíty strmých skal.

Já seděla jsem tiše naslouchajíc

jak v snu, a bála jsem se vydechnout,

a hleděla jsem na Tě, dech svůj tajíc.

A v chvíli té, když jsem Ti naslouchala,

jsem cítila, že zbavena jsem pout –

kol Tebe křídla Geniova vála.