17. Co se v mé ozývá duši,

Co se v mé ozývá duši,

co mi vnitřní praví hlas,

to, dědoušku, nepřehluší

ani místo, ani čas.

Tys mi po otci a matce

nejmilejším přítelem;

Tys můj dobroděj a rádce

první světě na celém.

Za to přijmi svého vnuka

neskonalý vroucí děk;

za to též Ti boží ruka

slastmi dař Tvůj pozdní věk.