17. Hoří srdce, hoří,

Hoří srdce, hoří,

k Otavince letí,

ach, dřív nežli shoří,

cíle nedoletí.

Doletí-li ale,

vodičku zasáhne,

a ta do slzinky

poslední vysmáhne.

Vysmáhne a vroucí

mé srdénko zajde;

nechť, pak aspoň v smrti,

čeho žádá, najde.

Najde, najde klidu,

prosto lásky žehu,

ustele si v svatém

nevinnosti sněhu.