17. Pod jabloni baldachynem

Pod jabloni baldachynem

Sedí; ta naň květ svůj věje,

A červánek naň svůj purpur

Jak na krále citů leje.

Koruna u něho leží –

Růží keř to rubínový;

Otevra svých ňader síně

Na trůnu svých snů si hoví.

Kolem něho máj se rozstřel:

Jeho zpěvná Května říše –

Ta, by krále nezbudila,

Umlkla a čeká tiše!

Neb má v duši plaché hosti,

Plašší než gazela štíhlá,

Plašší než ta bílá Víla,

Jenž se temnem doubí mihla.

Jenom sni, můj mladý králi,

Čekajíť na tebe vrahy,

Ty ti strhnou s ramen mladých

Purpur tvůj, ten krásný, blahý.

A ty u vyhnanství, shozen

S nadšení královské výše,

Budeš bloudit, žebrák nahý,

Skrze vlastní krásné říše.