17. Proč chceš pořád na svůj život rydať,

Proč chceš pořád na svůj život rydať,

Že tě trápí v temné šatlavě

Zlostný osud ke své zábavě,

A tě nechce na svobodu vydať?

Zdali hodláš tím svým rydem přidať

S loket jeden ke své postavě?

Sčerná-li vlas šedý na hlavě,

Když naň budeš zlořečení kydať?

Není život smutnou temnicí,

Aby člověk ve zdích jejích truchlel,

A tam bídně v beznaději stuchlel.

Cvičištěm jest nebes dědici;

V čilejší kdo harcuje tu lásce,

K bytelnější dostane se částce.