17. Tři mne věcy, když je spatřím, k smíchu

Tři mne věcy, když je spatřím, k smíchu

S hněvem spojenému nukají:

První, neznám jak jí říkají,

Zvíře, které rozum nosý v břichu!

Pak jsou kovy, které křídel pýchu

K letu vzavše, s nebe padají;

A květ, v němž se oči kochají,

Ano smrdí, jen ho přilož k čichu.

Ale hněv se blíží k zůřivosti:

Vida lidi, v kterých nebije

Ani k hříchu srdce, ani k ctnosti.

To jsou, v kterých duše hnije živá,

Hnusné bez balzamu Mumie:

Bratře! kdo chce žíti, nech se kývá.