17. Želetínky háje

Želetínky háje

Modré stíny plodí,

Modrými tam stíny

Mnohá srnka chodí.

Jedna srnka bíláť

Nade všecky jiné,

Které tamo mají

Své obydlí stinné.

Stověžitou Prahu

Ode místa toho

Dělí řeka bystrá,

Dělí hor i mnoho;

Předce noha moje

V onnou stranu spěje,

Své kde Želetínka

Tiché stíny seje.

Vzešly hvězdy zlaté,

Lůna zasvítila,

Všecky srnka bílá

Krásou převýšila.

Toužím vzdy jen aby

Mojí srnkou byla;

Rychlosť však mých kroků

Pryč ji zaplašila.

Srnko, bílá srnko,

Uposlechni radu,

Opusť háje tmavé,

Pojď v město do sadu.

Ubíhala ona

Dále ve křovinu;

„Miluje vzdy srnka

Svobodnou hájinu.“

Pro ní oko moje

V noci slze lilo,

Vzešlo slunce z rána –

Mne nepotěšilo.