172. Někdy se i v pěkných nepravdivá

Někdy se i v pěkných nepravdivá

Příslovích lež krýti nestydí,

Tak že ten se velmi ošidí,

Kdo je v žití za pravidlo mívá;

Nenalezá se však více křivá

Řeč snad v žádném běžném u lidí

Jak v tom přísloví: „Co nevidí

Oko, ani sardce neželívá!“

Kdo to smyslel, motovidlem střelil,

Ano podle mého příkladu

Opak snáze ku pravděby čelil;

Nebo já, čím nevidím ji déle,

Svaluji tím větší hromadu

Na své sardce bolesti a žele.