173. Na popleteného mudrlanta.

Žádals sobě světla příliš moc,

Nastala ti v mozku tmavá noc.

Neb když se to světlo valilo,

Všecken mozek tobě spálilo.

Křesťan rád jest když se šeří,

Nebo pevně tomu věří,

Přílišné že světlo škodí,

Lidi z pravé cesty svodí,

A že teprv na věčnosti,

Dostane se do světlosti.