174. Omyl pekla.

Mocným křídlem přes svět šírý lítá

Svatý duch, vybledlé dny zamítá,

Vroucím dechem přítomnost pění;

Když rozpění, jezerem zamíchá,

Mnohá vlna děsně na břeh šplíchá,

Splachne rum a vlastěm tvář změní!

Tvář kdy mění, peklo se raduje,

Výdělek si z rozvrhu slibuje; –

Špatně peklo vír cení.