174. Patřil však já nejen ku prostranstvím

Patřil však já nejen ku prostranstvím

Těm, kde lásky mé jsou poklady,

An sem žádné neměl závady,

Obdařen byv divným velikanstvím;

Ale i tam, kde jsou pode panstvím

Slavským Němců, Finů hromady,

Kterak svou řeč, mravy, výsady

Mají, aniž lkají pod tyranstvím:

Na slavské tam půdě Němci tyjí

V prostřed Ruska, a hle od věků

Pokojně a bez nátisku žijí;

Kdo tam myslí na zruštění Němců,

Jak zde na zněmčení obleků,

Jazyka i jména Slavoplemců?