174. Za všecka ta dobrodiní,

Za všecka ta dobrodiní,

která jsi mně uštědřila,

o, jak bych se ráda Tobě,

tetinko má, odměnila;

poněvadž jsem ale chuda,

nemohu ti pranic dáti,

leda že vždy vděkuplně,

budu prosby k nebi sláti,

aby Tvůrce světa mocný

ve všem Tobě požehnal,

po smrti pak na věčnosti

nebes ráj Ti v úděl dal.