177. Přímo odtud hnáno ku Arkoně

Přímo odtud hnáno ku Arkoně

Na plac jedné krásné rovinky,

Kde se právě letní ožinky

Provodily v hlučném lidu shoně;

Byli rádi, když sem sedna z koně

K nim šel, onny dobré lidinky,

Míchal sem se v jejich hostinky,

Hry a zvyky do trávy se skloně;

V konci svátku panny písně pěly,

Král a šlechta vedli honitbu,

Ženci bohům obět přinášely;

A žrec velkým kleče za koláčem,

Říkal pronikavou modlitbu,

S vděčným sardcem než i s horkým pláčem.