178. Toť to moře, to cíl mojich tužeb!

Toť to moře, to cíl mojich tužeb!

To ten obraz nekonečných věků,

Sídlo klidu, těchy, hrůzy, vztěku,

Oblast tajin, skvostů sklad, svět kružeb.

Země k službám šle mu hejno družeb,

Jenž daň nesou v radostném mu jeku,

V sličném zas to po královsku vděku

Zemi déšť šle na uznání služeb.

Ó ty moře, labyrinte divů,

Kolik ve tvém mocném prostoru

Nakupeno různých odporů?

Koho neshroní moc tvojich plyvů?

Uzřev tebe, v úžas jsem se hronul,

Nice sklonul, v nekonečnu tonul.