18. Babičce.

Ač dárek nesu nevybraný,

jej z lásky ke mně vezmi přec:

prosťoučký, ale dotýkaný

ten klokočový růženec.

Já vdechla v jeho drobné hrášky

mých proseb zbožné ohlasy:

tož za Tvé tělo – otčenášky,

a za Tvou duši – zdrávasy.

Tys všem nám bohumilých ctností

a lásky vzorným příkladem;

proto my s dětskou oddaností

a vroucí láskou k Tobě lnem.

Ó kéž Tě všeho zlého zbaví

nebeský dobrý Otec náš,

a Ty se ve štěstí a zdraví

dlouhého věku dočekáš!

Kéž tolik let Ti Pánbůh tady

dá dožiti se, předrahá,

co růženec ten dohromady

navleklých hráškův obsahá!