18. Jakby všecky ctnosti k službám stály,

Jakby všecky ctnosti k službám stály,

Když ji ruka boží tvořila,

Ta puk duše v růži nosyla,

Ta zpěv, ta ples vedla, jiné hrály;

Stroj spal ještě, jen rtíky smály,

Houfem běží chasa spanilá,

By veň dar svůj každá vložila,

Pak zmizela: tvor vstal dokonalý!

Tak vše při ní outlé, čisté, lehké,

Tak vše kryje stydu opona,

Ze to nelze vypsát ruce křehké.

V tmě se tak z ní line oslona,

Ba i vedne, jestli při ní sedím,

Raděj v slunce, než ve tvář jí hledím.