18. Jitro.

Jemné záře na východu zňaté

Snímají sny, tkané ob horu;

Z loží milošumných ve sboru

Spěje ptactvo, pěje písně svaté.

Z mladých růží vstalo slunko zlaté,

Blesky lije k země prostoru,

V milostivém šepcí hovoru

Kvítky po lučině rozepiaté.

Divy, divy, jasné jako svíce!

Vyť mi Boha všady nesete,

Odhalujíc jeho slavné líce.

Mysle, kde váš pramen – z Tvorce vyjdu –

A zas mysle, kam vy spějete –

Hle, tu s vámi v tenže pramen přijdu.