18. Svazeček tu klíčů nechals; –

Svazeček tu klíčů nechals; –

jsou to k smrti smutná slova,

že si jimi neotevřeš

nikdy více do domova.

Byls v něm ukryt v teple lásky,

našels oddech v něm a radost,

když jsi světu za kus chleba

v povinnostech činil zadost.

Upřímných pár slov vítalo

v našem hnízdečku tě skrovném,

a ty šťastným cítils se v něm

jako v zámku ve čarovném.

V něm jsi, blažen, zapomínal,

srdce jak svět raní zrádný,

příval zlob a křivdy neměl

u nás k tobě přístup žádný.

V laškování, smíchu, zpěvu

dlel jsi s námi pohromadě,

v naší náruči byls ukryt

bezpečně jak v pevném hradě.

Sladké sny tě obepředly, –

duše vzlétla v rajské nivy,

v srdci tvém když tiše vzpučel

něžné lásky kvítek tklivý.

Cítili jsme tvoje štěstí,

když jsi blažen oknem bytu

v touze hleděl naproti nám

dívčích zraků do blankytu.

V milující ve náruči

čekali tě dnové šťastní;

budovali jste si skromně

teplé hnízdečko své vlastní.

Ale, náhle hrozný Osud

v trosky naše štěstí zvrátil; –

do světa tě zanes v dálku –

v něm jsi se nám na vždy ztratil...

Svazek tu klíčů nechals; –

jsou to k smrti smutná slova,

že si jimi neotevřeš

nikdy více do domova.