18. Už k večeru se chýlí

Už k večeru se chýlí

a zvoní klekání,

ku spjatým rukám Kristus

se s kříže naklání.

Je letní večer tichý,

a voní obilí.

Dva stíny cestou ke vsi

splynuly na chvíli.

Kdos’ měsíc velký, bílý

jak zdvih by v rukou svých,

a lehký vánek vlnou

přeběhl po polích.