182. Byl to člověk! Byl muž pravý z Boha!

Byl to člověk! Byl muž pravý z Boha!

Nebes Pán naň dary všechny vlinul,

Co kdy jimi člověk tuto slynul,

Co kde vzácná v něm stan měla vloha.

Byl hruď přísná, ke všem zlobám strohá,

Kam jen kynul, blud a nemrav hynul,

Kam se šinul, ihned zlořád minul,

Ráj tam zkvítal, kde šla jeho noha.

Čirý oheň byla jeho řeč,

Slovo jeho – obousečný meč,

Mysl propast, vůle byla skála.

Snaha jeho – věčná Boží chvála.

Hlas byl hrom, hled – blesk, byl vichor chůze,

Toť byl peklu k nevýslovné hrůze.