182. Viz krásnou krůpěj, jak skví se čarovně na růži,

Viz krásnou krůpěj, jak skví se čarovně na růži,

Úsměvem aj shlíží v něm spanilým se nebe.

Slunko ji teď polyká, pro její jsouc vábeno krásu,

By zbřidlé v oběť marně nepadla zemi.

Takto, milý, vzat byl syn tvůj z toho ze světa Pánem.

Než jeho moh zlý svět v zkázu přivésti duši.