1870-1871.

I národové poklesnou v svém čase

a nemoc, zdá se, tělo jejich zžírá –

leč dopřejte mu klidu, vystoná se

a okřeje zas – národ neumírá.

Berlínští starci vyčíhali chvíli,

kdy Francii při poháru a zpěvu

horečkou zhoubnou oči zasvítily,

ač nutila se dále do úsměvu –

a studenýma rukama jí vhnali

železo germánské do hrudi její,

pak v střízlivé své město odvlekali

nábytek, skvosty po svém obyčeji.

Řval národ pýchou. V dějin pergamenty

zanesli čin ten jako věčnou slávu,

těm starcům postavili monumenty

a laurem věnčili jim lysou hlavu.

Snad chtěl tak Osud... Jehla nebo dýka...

Snad horečná krev měla puštěna být...

Leč vyvolil si k tomu lazebníka,

jenž okrad nemocnou a chtěl ji zabít.