19. Přijmi, otče! (matko!) dítek přání,

Přijmi, otče! (matko!) dítek přání,

Krátké jen, však srdečné;

Zplniž je Pán smilování,

An zná srdce povděčné.

Žití Tvé, co potok tiše

Viň se v brezích květnatých,

V jehož šum se mísí s výše

Tóny pěvců pernatých.

Ó, kéž nikdy v černé mraky

Nebe Tvé se nehalí,

Ó, kéž nikdy Tvoje zraky

Žalostí se nezkalí!

Vůně kvítků blaž dny Tvoje

A je zmnožiž světův Pán,

Všecky dej Ti dary svoje –

Mír Tě uveď ve svůj stán!