19. Sotvy že se smělší opováží

Sotvy že se smělší opováží

Cyt jen hnouti v její blízkosti,

Týmž, co zánět valí do kostí

Zřením, zemskost celou k prachu sráží;

Zřídka přízní, jenom sliby blaží,

Vnady kryje v roucho vážnosti,

Jakby tábor s nebes výsosti

Strašnou vůkol oblehl ji stráží.

Mně ctnost kvete, kde sem lásku rozsel,

V Cypru Vestě obět plamení,

V tváři Milka přišel vyšší posel.

Takto láska předčí sama sebe,

Mění vášeň v čisté tušení,

Kdo zem hledá, dá mu, jak mně, nebe.