19. Tak mladý, a juž složil nohy!

Tak mladý, a juž složil nohy!

Mně líto jeho sličných tváří,

jež osud zahnal ku hrobaři,

a což pak teprv jeho vlohy!

Leč srdce téměř puknouť hrozí,

když vzpomenu si, že můj Berta

víc dýmky bál se nežli čerta –

nu, odpusťte mu, páni bozi!