19. Též k břízám, kráskám, druhdy na procházce

Též k břízám, kráskám, druhdy na procházce

pěšinou luční sobě vyšel jsem;

z dálky se na mě usmívaly sladce,

záříce bílých šatů atlasem.

Mlaďounké, štíhlé – sotva porozkvětlé

v zrcadlo vodní upíraly zor,

a o své kráse, v červánkovém světle,

důvěrný spolu vedly rozhovor.

„Marnivé mládí!“ – stará bříza děla; –

„až stáří zbrázdí vašich lící lem,

poznáte, marnosť že jen krása těla

a marná každá radosť pod sluncem!“ –

Matroně krásek odvětily hlasy:

„Teď mluvíš-li tak, – věru malá ctnosť.

Až užijeme, co ty užila jsi,

též rády vzdychnem: „Marnosť nad marnosť!“ –