19. Změna.

Z palem ducha, z moře citů vřelé

Vyšli tvoje slunce na obzor;

Z jeho blesků chýži, palác, dvor,

Stav si kolem sady, ráje celé.

A svých ňader oblouk vykleň směle

Nad propastí černošedých nor;

Rozplaš světa mlhy, noc a mor,

A lij světlo jako slunce skvělé.

Odemkni si pouta ducha zdolná:

Vše jich ďáblem skuté nýty spal,

Dej, ať cit a myšlénka jest volná:

A jak přeje srdce čilé rádo,

Z bouří morských, hrůzoplných skal

Vyjde světa nové Eldorádo.