1914–1915.

By Lila Bubelová

Až zase svítání nového dne

se smutných vstane lad,

budem se k bolestem probouzet,

přátel svých vzpomínat.

Třeba však světlo shaslých hvězd

v požáry roznítit,

krev, která zúrodní hroudy dnes,

dnům příštím v cévy lít.

Smutky i naděje živiti tak

pro lepší budoucnost.

Ty naše srdce z včerejška,

budeš mít síly dost?