1915

Ó, Pane Ježíši Kriste,

v tom čase hříšném a zlém

dva syny, dvě naděje jisté

já navždy ztratila jsem.

Dva syny – a byli tak mládi,

jak bříza byl každý z nich!

Můj bože, jak zpívali rádi

a radost byli a smích!

Jak hlučeli po dědině,

když večer byl, zas a zas –

a z každé je vítal síně

veselý něčí hlas!

To měsíc se v jizby díval

a z jizby děvčata ven –

ten prvý, ten písničky zpíval

děvčatům do oken,

a druhý, ten kučeravý,

mu při tom na housle hrál – –

A nyní – dvě zlaté hlavy

pán císař sobě vzal,

dva syny, krev krve mojí,

mé syny... ó, bože, ty víš,

jednomu srdci žal dvojí

jak přehrozná je tíž!

Že císaři pánu král jiný

– tak řekli mi – zemi chtěl vzít,

mé děti – a za čí viny

vy jste mi musely mřít?

Ó, Pane Ježíši Kriste,

Ty všecko věz a suď!

A synů mých duši čisté

Ty milostiv v soudu buď!