1916

Když krve mhou se noční prodral třpyt,

já uzřel tělo, přikované k nebi.

To Kristus, na oblohy klenbu vbit.

A kruté hvězdy byly jeho hřeby.

Kdys, vložen v hrob, se vznesl do nebes.

Shléd’ znova zem a znova zemřel za ni.

V kříž vbili ho kdys lidé, otec dnes.

Kam vzlétnout, není. Není z mrtvých vstání.