1918–1919

Z bouřlivých mračen jsme se narodili

a mračny bouřlivými dereme se vpřed.

Budiž!

Nám nesouzeno, bychom zdarma žili,

evropský vítr nad hlavou nám kvílí,

zbabělou modlitbu nechť šeptá svrasklý ret:

cvičíme svaly.

Na přeražených okovech vztýčili jsme hlavu,

vztýčili jsme prapor vstávajících davů,

pracují, plodí produktivní síly,

Republika.

A my ji milujeme, že je prostovlasá,

s pravdami, bludy mladé dívčiny

z lidu.

Nechť reakce se holedbá a kasá,

svezli jsme první žeň svou a zaseli znova,

červená srdce buší, nejen hlučná slova,

kráčíme uskutečnit svaté vidiny.

Minul pouhý rok.

Čím rok je pro národ? Čím první krok pro dítě?

My řekli jen, že nebudeme skrytě

svůj sníti sen.

A proto špičáky sem, lopaty, lžíce zednické!

Sem plány, myšlenky, výpočty technické!

Sem srdce oddaná, mozky planoucí.

Před námi není louže, leč věky věkoucí,

svobodný národ,

svobodné lidstvo.

Před rokem dali jsme se pouze na pochod.

Svoji!

Z bouřlivých mračen volá lidský rod,

jenž národy v bratrství spojí.

Tož dále jen, dále!

Velikým cílem chceme býti silni,

velkého díla chápeme se pilni,

vzplaň krev a víra nových Táborů!

Čím zlaté modly nám, blahobyt, bohatství,

když srdcem lomcuje svaté šílenství –

nahoru prapor náš, nahoru, nahoru:

Práce, spravedlnost, svoboda!

Tvých boků balvany, Tvých prsů sladká zřídla,

Tvých stehen sloupy, Tvých zraků plamen,

Republiko,

staňtež se hodný krve, jež na bojištích stydla,

staňtež se svazkem dobrotivých ramen,

budovou, matkou, ohněm,

chrámem lidu!