1918 – 1919. (V.)

Rok celý minul od těch chvílí.

Co dnes si myslíš, hochu milý?

– Čím jsme byli, kapitáne, nebudeme nikdy víc,

stará bída, stará křivda rozpadla se v nic.

Jsem zase vojákem, jiným než před rokem,

jsem zase vojákem, však nejsem otrokem!

Ach, jak teď nosím rád ten kabát svůj i zbraň!

Viz ten můj odznak na čepici – a teď jsem hrdý naň!

Že jsem voják Republiky, to já dobře vím,

do pochodu s kamarády tento zpěv si zanotím:

Krvavých tyranů proklatý hrob

kolébkou volnosti naší,

ze staré bědy a útisku stop

blahá již budoucnost raší

novému životu, bratrství vstříc,

kde není pána ni otroka víc.

A za ten svobodný, lidový stát

armáda kdykoli život chce dát!

Kupředu, kupředu, krok nikdy zpět,

národa všeho je heslem,

k svobodě láska, ať zví to svět,

v bouř každou bude nám veslem.

V rodině národů se ctí chcem být,

za lidstva ideál žíti i mřít –

štěstí ve volnosti věčný kde máj,

zem drahou změníme v pozemský ráj!