1918 – 1928

Deset let!

Jediný pohled zpět

a nezastavit ani nohy v kroku;

jediným citem v srdci vzplát a v oku,

nic víc;

neb stvořeni jsme roků pro sta, pro tisíc!

Okamih?!

to není cíl snů tvých,

když pouta svá jsi v nenávisti krušil;

to není sláva, již jsi v srdci tušil

a hřál,

když z ran tvých slavných reků život ubíhal.

Změř tu píď!

jubilovat se styď,

sentimentálnost odvrz jako plevu;

tvoř, buduj, zápas v lásce nebo hněvu

a v běh

za metou dej se, již jsi vztyčil v prvních dnech!

Ještě ne!

slavnosti věnčené,

ne hymny jásavé či hodokvasy;

sem balsám na rány, nás láska spasí;

a druh

blíž k druhu, blíž, je jeden svornosti poj duch!

Vnukům náš

zůstavme jásot až

nad bohatýrstvím Otců, jejich činů,

jim skráně slavné vinout do vavřínu

a rýt

národu pro pamět i jméno ve granit! –

Deset let!

Jediný pohled zpět,

by rozpálil v čin naše sny a touhy,

pro věky, pro všechen náš život dlouhý

si říc:

Nejvyšší zákon svatý „Vlasti zdar!! –

nic víc.