192. Divnými můj nápady mi stále

Divnými můj nápady mi stále

Milek cesty nechut osolil,

Zvlášť pak nyní slova hlaholil,

O nichž já sám přemýšlel sem dále;

Jábych, řekol, všechněm Slavům krále

Z tohoto tu kmene vyvolil,

A však jen tak, aby odvolil

Němčiny se dřív on dokonale:

Toby byla i krev pravoslavská,

I rod panovnický v Europě

Najstarší, co větev Přibyslavská;

Ach co jednou vzal čas všebořitel,

Nevzkřísí, dím já řeč uchopě,

To nám žádný Slavů jednotitel!