192. Na nezbedného učitele.

Dobrou syce cestu lidem ukazuješ,

By ní putovali, hlučně povzbuzuješ,

Spasení že bez ní není, prohlašuješ,

A kdo jí se spustí trestem vyhrožuješ,

Sám však bludníkem se mrzce potuluješ,

Zakázaných stezek sobě oblibuješ,

Tím své dobré řeči ne jen potupuješ,

Nybrž svůdcem ovcý sebe osvědčuješ,

Tím však k přísnému se trestu odsuzuješ;

Zdaž se, na mysli to maje, nezhrozuješ?