193. Divné oko.

Kam milá včeličko, kam putuješ,

Jak si cestu pestrou pamatuješ,

A nezmýlíš daleký si oul?

Ty po loukách, ty po hájích lítáš,

Všech květin, stromů dušičký smítáš,

Byť slovanský, byť německý sloul.

„Z matky naší, z obecného středu

Plane zář, paprsky k zadu, k předu

Nás nesou, by ještě dál kdo ploul.

Však kdo chybu má na divném oku,

Toho pojme blud hned při roztoku,

Trmácí se a vždy mine oul.“