193. Jsemli zde už, sám sem k sobě pravil,

Jsemli zde už, sám sem k sobě pravil,

Stargrad také ještě neminu,

Šli sme: a ai, skvostnou hostinu

K vítání nás Těšmírův dům slavil;

Abych pak se Milka zlého zbavil

Aspoň v tuto pěknou hodinu,

Káži: ty ven zůstaň zlosynu!

Já šed jej sem v dvoře pozůstavil:

Než když dvéře zatevřeny byly,

Bouchá, prosí, pláče mazňátko,

Že stud i hněv líce moje kryly;

Potom když hod náš i spolek shlédnul,

Rozbiv okno, jako ptačátko

Vberkna v jizbu, na mé plece sednul.