1938

Mám ostré sklo a nevidím. Mám děti a jsem sám.

Je přerván tok, jenž z dědů dob se do snů vléval nám.

A přece mě nese na vlnách loď – vrak – anebo vor.

Jsem bílý člověk nad hloubkou. Jsem Boha prázdný tvor.

Tam blízko hučí známý jez, zde v nitru tmí se sráz.

Ty na nebesích otče náš, ach, duše naše spas!