197. Panenství pravdy.

Cudná panna jestiť pravda svatá,

Ach kdy po ní chrapoun hrubý hmatá,

Odletí v tichou hned věčnost svou.

Hrubá mysl s květu lesk setírá,

Vroucí slovo v úzké skřípce svírá,

Dechem tím dušičky řádků mřou.

Mládenec kdy stydlivý se blíží,

Aj za každou slova věrné mříží,

Jasná očka k polibení zvou.