2. Ó ano, s růžným děvčetem,

Ó ano, s růžným děvčetem,

když mluvíme jen z dálky,

to vynášíme nad sníh tvář

a ústa nad korálky.

Tu jmenujem je diblíčkem,

jenž z kalíšku se vyvlík,

a když juž padla hubička,

no, pak je teprv – diblík!

Však sotva že jsme na vždy sví –

ó totě pravý Bábel!

Kdo byl by tušil, z diblíka

že záhy bude – ďábel?