2 Co na tom, dnes že nechtějí tě znát!

Co na tom, dnes že nechtějí tě znát!

Jsou hlubší poznání, je vyšší řád,

neb strast, již z očí vesmíru jsi čet,

je nesestárle stará jako svět,

a božská krása, jíž tvůj zrak je pln,

ta v každý mžik se prvně noří z vln.

Nechť starci mdloba, svůdně mládeží

nechť zmítá sen – Co na tom záleží!

Jen v tuchu věřit víc než lidských měr,

mít srdce vpiato v zpěvné kolo sfér,

vždy tomu naslouchat, co káže hlas,

svým světem kráčet, svůj si tvořit čas –

a klidně plát, jak hvězda, která ví,

že od věků má tiché poselství!