2. Ha zde lkáti budu! zdeť jednou kvíliti tajné

Ha zde lkáti budu! zdeť jednou kvíliti tajné

Svého mohu truchlým srdce bolesti hlasem.

Vám doliny zvláštním sama jež snad příroda prstem

Tuť vyryla, klidné ctného kolébky žele.

Vám skaliny zbledlé, vám též uši přírody jemné

Jeskyně, vám plesa, vám lkát chcy pahorky němé.

Ty však dřív věrolomný ohlase vůkol umlkni,

A lstným, hájku zaviň v stínu mě pláště, očím.

Jen mírný lehké leckdys perutínky větříku

Chvěj a ta ji ňáder mých vzdechy ještě zanes.

Jdi studený prolomiž, tužby mé plápoly, led ten,

Jenž na jejím, volném někdy mi, srdcy leží.

Ten já, co kdyby jsem nejvyšší outloty cýtil

Ouplněk, aj teď obět rozmaru býti musým.

Čím jsem tak zavinil? takliž se přísaha věčné,

Již sy na mých složila rtech, brzo lásky mění?

Rcy, zdaž bedlivě jsem podané tobě víry nechránil;

Či vroucý k tobě též odměny rovně nečil?

Vás za svědky volám, vy tajemství znáte milenců,

Tě, dni k stráži dané slunce, tě temnu luno,

Ach kolikrát na onom, buď záře ho růžila chlumcy,

Buď hvězd stříbřil oblesk, jsem sliby klekna novil.

Ach kolikráte vaše zpěvaví lesnícy hrdýlka

Jsem v potu tváři její slaviti jméno učil.

A v bělavou všech těchto buků všech kůru javorců

Lsknoucým jemně kovem prstene, Mína, voral,

Však neprospěje nic; posavád dle svévole mého

Hned tak, hnedky onak, náděje srdce moří.

V převracenou osudem věk náš zlým v lásce pobloudil

Neshodu, tamť jedné dav straně berlu do ruk.

Vraťte se ó časové blažení, v nichž práva milosti

Nezmatená slušným kráčely ještě krokem.

V nichž spanilé tajnou nosyly svých tíži kochánků

Na kněžecých, sněžném po dvoře, Emmy bedřích.

Neb s mřežové s vděčným slečny když pavlače věncem

Lítaly k vítězným, co s nebe bůžky, hochům.

Ba šťastného! drzý aspoň komu kárati dáno

Krásu, aneb snadným loučiti svazky cytem.

Mně zbroje té ubohému nebe hle zapomnělo příti,

Mně k volení vábná žehryně, místa nedá.

Příkladem učte se mým mladší: že není ruky těžší,

Jaktě ta, jenž krásné s ousměchy pouta kuje.

Ty však, buď jako buď, jen mou, přítelkyně, zůstaň,

Lkát budu rád, ó mé Míno žalosti radost!